Úvod Průvodce
Dluhopisový průvodce
Praktický přehled témat, vysvětlení a odpovědi na nejčastější otázky.
Základy dluhopisů
Dluhopis je jeden z nejstarších způsobů, jak si stát nebo firma půjčí peníze od investorů. V této části vysvětlujeme základní pojmy, bez kterých se při čtení emisních podmínek neobejdete.
Co je dluhopis?
Dluhopis je cenný papír, se kterým je spojeno právo na splacení dlužné částky ve výši jeho jmenovité hodnoty. Zjednodušeně řečeno: investor půjčí peníze emitentovi a ten se zaváže je k určitému datu vrátit, jednorázově nebo ve splátkách, a obvykle za půjčku platí i úrok.
Kdo koupí dluhopis, stává se věřitelem emitenta, nikoli jeho spoluvlastníkem. Podrobná práva a povinnosti obou stran popisují emisní podmínky, které musí mít investor k dispozici nejpozději v den emise. Základní pravidla v Česku stanoví zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech.
Kdo vydává dluhopisy?
Tomu, kdo dluhopis vydává, se říká emitent. Zákon o dluhopisech se vztahuje na dluhopisy bez ohledu na to, kdo je vydal, a zvlášť upravuje některé specifické druhy:
- státní dluhopisy, které vydává Česká republika zastoupená Ministerstvem financí,
- komunální dluhopisy obcí a krajů,
- kryté dluhopisy, které vydávají banky,
- korporátní (firemní) dluhopisy obchodních společností.
Pro investora je podstatné, že schopnost dluh splatit se u různých emitentů výrazně liší. Proto je dobré vědět, komu přesně peníze půjčujete.
Co je jmenovitá hodnota?
Jmenovitá hodnota (také nominální hodnota) je částka, kterou se emitent zavazuje investorovi na konci splatit. Zákon ji výslovně řadí mezi povinné údaje dluhopisu jako výši dlužné částky. Od jmenovité hodnoty se obvykle odvozuje i výpočet kupónu: úroková sazba se uvádí jako procento z ní.
Jmenovitá hodnota se nemusí shodovat s cenou, za kterou dluhopis kupujete. Emisní kurz při vydání i tržní cena později mohou být vyšší nebo nižší. Ceny dluhopisů se běžně uvádějí v procentech jmenovité hodnoty, takže cena 100 % znamená, že dluhopis se prodává přesně za svou jmenovitou hodnotu.
Co je kupón?
Kupónem se v běžné řeči označuje úrok, který emitent investorovi pravidelně vyplácí. Výše kupónu se obvykle udává jako roční úroková sazba z jmenovité hodnoty. Sazba může být pevná po celou dobu, nebo pohyblivá, navázaná například na jinou úrokovou sazbu.
Název pochází z dob listinných dluhopisů, ke kterým se vydával kupónový arch: za každou výplatu úroku se odstřihl jeden kupón. Zákon dodnes umožňuje, aby se právo na výnos od dluhopisu oddělilo a vydalo jako samostatný cenný papír, pokud to emisní podmínky nevylučují. Jak často se kupón vyplácí a kdy přesně, určují vždy emisní podmínky.
Co je splatnost dluhopisu?
Splatnost je den, kdy má emitent dluhopis splatit, tedy vrátit investorovi jmenovitou hodnotu. Datum splatnosti patří mezi povinné údaje, které musí obsahovat dluhopis i emisní podmínky.
Podle zákona se splatnost určuje buď jednorázově k určitému datu, nebo ve splátkách, jejichž výši stanoví emisní podmínky. Ty mohou také umožnit předčasné splacení. Délka splatnosti se liší emise od emise: od krátkodobých cenných papírů splatných do roka až po dluhopisy na mnoho let. Obecně platí, že čím delší doba do splatnosti, tím déle jsou peníze investora vázané a tím víc se může mezitím změnit situace emitenta.
Státní a firemní dluhopisy – jaký je rozdíl?
Hlavní rozdíl je v tom, kdo dluh splácí. Státní dluhopisy vydává Česká republika prostřednictvím Ministerstva financí, firemní (korporátní) dluhopisy vydávají obchodní společnosti, aby financovaly své podnikání.
Schopnost firmy splácet závisí na tom, jak se jí daří, a ČNB upozorňuje, že korporátní dluhopisy nejsou pojištěné a jejich nesplacení nekryje ani Garanční systém finančního trhu. Firemní dluhopisy proto obvykle nabízejí vyšší úrok, což je kompenzace za vyšší riziko. Liší se i likvidita: velká část korporátních dluhopisů není veřejně obchodovaná, takže prodat je před splatností může být obtížné.
Co je primární a sekundární trh?
Primární trh je místo, kde se dluhopis prodává poprvé – investor jej kupuje přímo od emitenta nebo od zprostředkovatele, který emisi umisťuje. Peníze z tohoto prodeje získává emitent. Státní dluhopisy se na primárním trhu prodávají hlavně formou aukcí, které organizuje ČNB.
Sekundární trh je trh, kde si investoři dluhopisy přeprodávají mezi sebou. Emitent v takovém obchodu peníze nezískává, mění se jen vlastník. Cena se tu tvoří podle nabídky a poptávky, a proto se může lišit od jmenovité hodnoty. Ne každý dluhopis má funkční sekundární trh; u menších emisí se kupující hledá těžko.
Dluhopisy obchodované na burze a mimo ni
Některé dluhopisy jsou přijaté k obchodování na burze, v Česku na Burze cenných papírů Praha. Takové dluhopisy lze nakoupit nebo prodat přes obchodníka s cennými papíry a jejich cena je veřejně dostupná.
Velká část korporátních dluhopisů se však na burze neobchoduje. Prodávají se přímo emitentem nebo přes zprostředkovatele a koupit je lze často jen v době úpisu. ČNB upozorňuje, že u takových dluhopisů může být těžké nebo nemožné je před splatností prodat za férovou cenu a emitent obecně nemá povinnost je předčasně odkoupit. Obchodovatelnost na burze sama o sobě neříká nic o kvalitě emitenta.
Jak se dluhopisy evidují (zaknihované a listinné)?
Dluhopis může mít dvě podoby:
- Listinný dluhopis je fyzická listina. Je to cenný papír na řad a seznam jeho vlastníků vede emitent.
- Zaknihovaný dluhopis existuje jen jako elektronický záznam v evidenci investičních nástrojů.
Zaknihované cenné papíry vydané podle českého práva se vedou v centrální evidenci, kterou spravuje Centrální depozitář cenných papírů (CDCP). Investor k nim obvykle přistupuje přes svou banku nebo obchodníka s cennými papíry, kteří vedou navazující evidenci na účtech vlastníků. Každá emise má přidělený identifikátor ISIN, podle kterého ji lze dohledat. Jakou podobu dluhopis má, uvádějí emisní podmínky.
Čím se liší dluhopis od akcie?
Akcie představuje podíl na firmě – akcionář je spoluvlastníkem, může mít hlasovací práva a podílí se na zisku například formou dividendy, pokud ji firma vyplatí. Dluhopis je naopak dluh: jeho vlastník je věřitelem a má nárok na úrok a splacení jmenovité hodnoty podle emisních podmínek, bez ohledu na to, kolik firma vydělá.
Výnos z dluhopisu je proto obvykle předvídatelnější, ale zpravidla nemůže růst s úspěchem firmy. Riziko ztráty to neodstraňuje: ČNB připomíná, že při problémech emitenta může investor přijít o úroky i o vloženou jistinu. Věřitelé mají v insolvenci obecně přednost před akcionáři, podřízené dluhopisy se však uspokojují až po ostatních věřitelích.
Odkazy a odborné zdroje
- Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190
- ČNB – Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/ochrana-spotrebitele/desatero_investor_korporat_dluhopisy/
- Ministerstvo financí – Finanční nástroje (státní dluhopisy) https://mf.gov.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho-dluhu/zakladni-informace/financni-nastroje
- Centrální depozitář cenných papírů – Obecné informace o zaknihování https://www.cdcp.cz/emitenti-a-administratori/obecne-informace-o-zaknihovani/
Výnosy a splatnost
Kolik dluhopis skutečně vynese, nezávisí jen na výši kupónu, ale také na ceně, za kterou ho koupíte, na způsobu splácení a na nákladech. Tady najdete vysvětlení pojmů, které výnos ovlivňují.
Pevný a pohyblivý kupón – jaký je rozdíl?
Zákon o dluhopisech uvádí několik způsobů, jak určit výnos dluhopisu. Nejběžnější jsou dva:
- Pevný kupón – úroková sazba je stanovená předem a po celou dobu se nemění. Investor dopředu ví, kolik dostane.
- Pohyblivý (variabilní) kupón – sazba se odvozuje od jiné veličiny, například od referenční úrokové sazby, a v čase se mění. Může vzrůst i klesnout.
U pohyblivého kupónu je důležité v emisních podmínkách zjistit, od čeho se sazba odvozuje, jak často se přepočítává a zda má stanovené minimum či maximum. Žádný typ není automaticky lepší; každý nese jiná rizika.
Jak často se vyplácí kupón?
Zákon nestanoví jednotnou frekvenci výplaty – určují ji emisní podmínky konkrétního dluhopisu. Běžně se setkáte s výplatou ročně, pololetně, čtvrtletně, u některých emisí i měsíčně.
Důležitý je také tzv. rozhodný den: úrok dostane ten, kdo je vlastníkem dluhopisu k tomuto dni. Podle zákona nesmí rozhodný den pro výplatu předcházet dni výplaty o více než 30 dnů ani následovat po něm. Pokud dluhopis prodáte krátce před výplatou, je proto dobré vědět, komu kupón připadne. Podrobnosti o datech výplat a o tom, kdo je vyplácí, najdete v emisních podmínkách.
Co je výnos do splatnosti?
Výnos do splatnosti (anglicky yield to maturity, YTM) vyjadřuje, jaký roční výnos investor získá, pokud dluhopis koupí za aktuální cenu, drží ho až do splatnosti a emitent vše řádně zaplatí. Zohledňuje nejen kupóny, ale i rozdíl mezi nákupní cenou a jmenovitou hodnotou, kterou dostanete na konci.
Proto se výnos do splatnosti může lišit od kupónové sazby. Koupíte-li dluhopis pod jmenovitou hodnotou, bývá výnos do splatnosti vyšší než kupón; koupíte-li ho nad ní, bývá nižší. Jde o výpočet za předpokladu, že vše proběhne podle plánu – nezohledňuje riziko nesplacení, poplatky ani daně.
Proč se cena dluhopisu liší od jmenovité hodnoty?
Jmenovitou hodnotu emitent splácí až při splatnosti. Do té doby se cena dluhopisu na trhu řídí nabídkou a poptávkou a na ni působí hlavně:
- úrokové sazby – když na trhu rostou, starší dluhopisy s nižším kupónem ztrácejí atraktivitu a jejich cena klesá, a naopak,
- vnímaná důvěryhodnost emitenta – pokud roste obava, že dluh nesplatí, cena klesá,
- doba zbývající do splatnosti a likvidita konkrétní emise.
Cena se obvykle uvádí v procentech jmenovité hodnoty. I emisní kurz při vydání může být od jmenovité hodnoty odlišný.
Co je poměrný (alikvotní) úrokový výnos?
Úrok se u dluhopisu načítá průběžně, ale vyplácí se jen k určitým datům. Když se dluhopis prodává mezi dvěma výplatami, má prodávající nárok na úrok za dobu, kdy dluhopis držel. Tato částka se nazývá alikvotní úrokový výnos (AÚV).
V praxi kupující zaplatí cenu dluhopisu a navíc AÚV od poslední výplaty kupónu do dne obchodu. Při nejbližší výplatě pak dostane celý kupón. Zákon o dluhopisech používá pojem poměrný výnos zejména u předčasného splacení: pokud emitent nebo investor dluhopis splatí či nechají splatit dříve, vyplácí se spolu s jistinou i poměrná část výnosu, pokud emisní podmínky nestanoví jinak.
Jednorázové a postupné splácení jistiny
Zákon o dluhopisech umožňuje dva základní způsoby splácení:
- Jednorázové splacení – celá jmenovitá hodnota se vrací najednou k datu splatnosti. Do té doby investor dostává jen kupóny. Je to nejčastější podoba.
- Postupné splácení (amortizace) – jistina se vrací ve splátkách, jejichž výši stanoví emisní podmínky. Investor tak dostává peníze zpět průběžně a úrok se počítá z postupně se snižující dlužné částky.
U jednorázového splacení je velká část peněz vázána až do konce a záleží na tom, zda bude emitent schopen k jednomu datu splatit celou částku. Způsob splácení je vždy uveden v emisních podmínkách.
Co je předčasné splacení dluhopisu?
Předčasné splacení znamená, že dluhopis je splacen dříve, než nastane datum splatnosti. Podle zákona o dluhopisech platí:
- Emitent smí dluhopisy splatit předčasně jen tehdy, pokud to emisní podmínky připouštějí a stanoví k tomu podmínky.
- Investor může žádat předčasné splacení jen tehdy, pokud to umožňují emisní podmínky nebo zákon – například po některých podstatných změnách schválených schůzí vlastníků dluhopisů.
Emisní podmínky mohou určit, že při předčasném splacení emitentem nemusí být splacena celá jmenovitá hodnota, pokud investor dostane alespoň emisní kurz, který zaplatil. ČNB připomíná, že bez takového ujednání emitent obecně nemá povinnost dluhopis předčasně odkoupit.
Co jsou dluhopisy s nulovým kupónem?
Dluhopis s nulovým kupónem (bezkupónový, anglicky zero-coupon) nevyplácí žádné průběžné úroky. Investor jej kupuje se slevou, tedy za cenu nižší než jmenovitá hodnota, a při splatnosti dostane celou jmenovitou hodnotu. Výnosem je právě rozdíl mezi nákupní cenou a jmenovitou hodnotou – zákon o dluhopisech tento způsob určení výnosu výslovně uvádí.
Takto fungují například státní pokladniční poukázky, krátkodobé státní cenné papíry se splatností do jednoho roku. Ilustrační příklad: dluhopis se jmenovitou hodnotou 10 000 Kč koupený za 9 500 Kč přinese při splacení rozdíl 500 Kč. Protože se nic nevyplácí průběžně, celý výnos závisí na tom, zda emitent na konci zaplatí.
Jak výnos ovlivní poplatky a daně?
Kupónová sazba ani výnos do splatnosti nezohledňují náklady, které investor nese. Skutečný výnos mohou snížit například:
- poplatky za nákup a prodej, za úpis nebo za vedení účtu u obchodníka s cennými papíry,
- daně z úroků a případně ze zisku z prodeje.
U fyzických osob se z úroků z dluhopisů obecně uplatňuje srážková daň, kterou při výplatě strhává plátce, takže investor dostává úrok už zdaněný. Existují ale výjimky, například u některých dluhopisů vydaných v zahraničí, a jiná pravidla mohou platit pro zisk z prodeje. Daňové zacházení závisí na konkrétní situaci, proto je vhodné ho ověřit u Finanční správy nebo daňového poradce.
Jak úrokové sazby ovlivňují cenu dluhopisu?
Mezi úrokovými sazbami na trhu a cenou již vydaných dluhopisů s pevným kupónem je obrácený vztah. Když sazby rostou, nové dluhopisy nabízejí vyšší úrok a ty starší s nižším kupónem musí zlevnit, aby byly pro kupující stejně zajímavé. Když sazby klesají, starší dluhopisy s vyšším kupónem naopak zdražují.
Citlivost na změnu sazeb bývá větší u dluhopisů s delší dobou do splatnosti. U dluhopisů s pohyblivým kupónem je tento vliv obvykle menší, protože se sazba průběžně přizpůsobuje. Pokud investor drží dluhopis až do splatnosti a emitent řádně splatí, kolísání ceny v mezidobí se ho přímo nedotkne – projeví se hlavně při prodeji před splatností.
Odkazy a odborné zdroje
- Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190
- Ministerstvo financí – Finanční nástroje (státní dluhopisy) https://mf.gov.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho-dluhu/zakladni-informace/financni-nastroje
- ČNB – Změna při vyplácení srážkové daně https://www.cnb.cz/cs/financni-trhy/pravni-predpisy/zmena-pri-vyplaceni-srazkove-dane/
- ČNB – Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/ochrana-spotrebitele/desatero_investor_korporat_dluhopisy/
Emitenti a hospodaření
Kdo za dluhopisem stojí a jak číst jeho čísla. Přehled veřejných zdrojů, základních výkazů a signálů, které stojí za pozornost dřív, než emitentovi půjčíte peníze.
Kdo je emitent dluhopisu?
Emitent je osoba, která dluhopisy vydává a dluží peníze jejich vlastníkům. Zákon o dluhopisech ho takto přímo označuje. U korporátních dluhopisů jde nejčastěji o obchodní společnost, například s.r.o. nebo a.s.
Koupí dluhopisu se investor stává věřitelem emitenta: má právo na výplatu výnosu a splacení jmenovité hodnoty podle emisních podmínek. Návratnost peněz tedy závisí hlavně na tom, jak emitent hospodaří a zda bude mít na splacení dost prostředků. Proto se vyplatí vědět, kdo emitenta vlastní, čím se zabývá, jak dlouho funguje a jaké má výsledky.
Kde najít účetní závěrku emitenta?
Společnosti zapsané v obchodním rejstříku mají povinnost zveřejňovat účetní závěrku, a pokud ji musí vyhotovit, i výroční zprávu. Dělají to uložením do sbírky listin, kterou lze zdarma prohledávat na portálu or.justice.cz podle názvu nebo identifikačních údajů firmy.
U společností s povinným auditem zákon o účetnictví stanoví nejzazší lhůtu zveřejnění 12 měsíců od rozvahového dne. Malé a mikro účetní jednotky bez auditu nemusí zveřejňovat výkaz zisku a ztráty. Pokud ve sbírce listin chybí závěrky za poslední roky, je to samo o sobě informace, kterou je dobré vzít v úvahu. ČNB v Desateru investorům doporučuje historické závěrky v rejstříku procházet.
Rozvaha, výsledovka a přehled o peněžních tocích
Účetní závěrku podle zákona o účetnictví tvoří rozvaha, výkaz zisku a ztráty a příloha. Obchodní společnosti k ní přidávají přehled o peněžních tocích a o změnách vlastního kapitálu, malé a mikro účetní jednotky však tyto dva přehledy sestavovat nemusí.
- Rozvaha ukazuje k jednomu dni, jaký majetek firma má a z čeho je financován (vlastní kapitál a dluhy).
- Výsledovka ukazuje výnosy, náklady a zisk nebo ztrátu za celé období.
- Přehled o peněžních tocích ukazuje, kolik hotovosti firma skutečně vytvořila nebo spotřebovala.
Příloha vysvětluje podrobnosti, například dluhy, zástavy nebo vztahy ve skupině.
Jak posoudit zadlužení emitenta?
Základem je porovnat dluhy s tím, co firma vlastní a co vydělává. Často se sleduje:
- poměr cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu (kolik je financováno dluhem a kolik penězi vlastníků),
- čistý dluh, tedy dluhy snížené o hotovost, ve vztahu k provoznímu zisku (EBITDA),
- splatnost dluhů a jejich rozložení v čase.
Žádná univerzální „bezpečná“ hodnota neexistuje, normální úroveň se liší podle odvětví. Důležitý je vývoj v čase a to, zda nové emise splácejí staré dluhy, nebo financují činnost, která přináší peníze. Pozor také na dluhy vůči propojeným osobám, které nemusí být na první pohled vidět.
Co je úrokové krytí?
Úrokové krytí ukazuje, kolikrát provozní zisk emitenta pokryje jeho nákladové úroky. Obvykle se počítá jako provozní zisk (EBIT, případně EBITDA) dělený nákladovými úroky za stejné období. Obě čísla lze najít ve výkazu zisku a ztráty.
Čím je hodnota vyšší, tím větší má firma rezervu na placení úroků i při horších výsledcích. Hodnota kolem jedné nebo nižší znamená, že zisk na úroky nestačí a firma je musí platit z jiných zdrojů, třeba z nových dluhů nebo prodeje majetku. U nových firem a projektových společností, které zatím nemají tržby, se ukazatel spočítat nedá a riziko je nutné posoudit jinak.
Co je projektová společnost (SPV)?
SPV (special purpose vehicle) je společnost založená pro jeden konkrétní účel, typicky pro jeden developerský projekt nebo pro vydání dluhopisů. Často nemá vlastní historii, zaměstnance ani jiné podnikání a její schopnost splácet závisí na úspěchu jediného projektu.
Pokud SPV peníze z dluhopisů dále půjčuje jiným firmám ve skupině, je investor fakticky závislý na hospodaření těchto firem, i když nejsou jeho dlužníkem. U SPV je proto důležité zjistit, kam peníze z emise putují, zda existuje zajištění nebo ručení od silnější společnosti a co se stane, pokud se projekt zpozdí nebo prodraží.
Mateřská společnost a skupina – kdo za dluh odpovídá?
Dlužníkem je vždy jen emitent. Každá společnost ve skupině je samostatnou právnickou osobou, takže mateřská ani sesterská firma za dluhy emitenta automaticky neodpovídá, i když nese stejnou značku nebo má stejného majitele.
Jiná firma ze skupiny se k dluhu zaváže jen tehdy, když poskytne například ručitelské prohlášení nebo finanční záruku. To musí být výslovně uvedeno v emisních podmínkách nebo v samostatném dokumentu. Pomůže i konsolidovaná účetní závěrka, pokud ji skupina sestavuje, protože ukazuje hospodaření a dluhy celé skupiny dohromady. Prezentace o „silné skupině“ bez právního závazku investora nijak nechrání.
Evidence skutečných majitelů
Evidence skutečných majitelů je informační systém, ve kterém se podle zákona č. 37/2021 Sb. eviduje fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje právnickou osobu. Vede ji soud a správcem je Ministerstvo spravedlnosti.
Podle oznámení na portálu esm.justice.cz byla 17. prosince 2025 veřejnosti znepřístupněna. Přístup mají hlavně samotné zapsané osoby a vybrané subjekty, například úřady nebo povinné osoby podle předpisů proti praní peněz. Běžný investor si tedy údaje sám nevyhledá. O vlastnické struktuře se ale lze něco dozvědět z obchodního rejstříku (společníci s.r.o., u akciové společnosti případný jediný akcionář, statutární orgány) a z prospektu nebo emisních podmínek. Netransparentní vlastnictví je důvod ke zvýšené opatrnosti.
Audit a zpráva auditora
Povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem mají podle zákona o účetnictví zejména velké a střední účetní jednotky a ty, kterým ji ukládá jiný zákon. Řada menších emitentů audit mít nemusí.
Pokud audit proběhl, je součástí zveřejněných dokumentů i zpráva auditora. Klíčový je výrok: bez výhrad, s výhradou, záporný, nebo odmítnutí výroku. Pozornost si zaslouží i odstavce, ve kterých auditor na něco zvlášť upozorňuje, například na nejistotu ohledně dalšího fungování firmy. Audit ale není záruka, že emitent dluhopisy splatí. Ověřuje, zda závěrka věrně zobrazuje hospodaření, nehodnotí budoucí schopnost splácet.
Varovné signály v hospodaření emitenta
Žádný signál sám o sobě neznamená, že emitent nesplatí. Více signálů najednou je ale důvod k opatrnosti:
- chybějící nebo opožděné účetní závěrky ve sbírce listin,
- opakované ztráty a záporný vlastní kapitál,
- úroky placené z nových emisí místo z provozu,
- výnos výrazně nad trhem (ČNB upozorňuje, že vyšší výnos znamená vyšší riziko),
- velké půjčky propojeným osobám nebo nejasné toky peněz ve skupině,
- časté změny vlastníků, jednatelů nebo auditora,
- výhrada nebo odmítnutí výroku auditora.
Užitečné je také nahlédnout do insolvenčního rejstříku.
Odkazy a odborné zdroje
- ČNB – Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/ochrana-spotrebitele/desatero_investor_korporat_dluhopisy/index.html
- Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-563
- Veřejný rejstřík a Sbírka listin (Ministerstvo spravedlnosti) https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik
- Evidence skutečných majitelů (Ministerstvo spravedlnosti) https://esm.justice.cz/
Zajištění a ručení
Vše o formách zajištění dluhopisů, ručitelských prohlášeních a postavení investorů. Co zajištění znamená v praxi a kde má své hranice.
Co je zajištění dluhopisů?
Zajištění je dodatečná ochrana pro případ, že emitent nezaplatí. Zákon o dluhopisech umožňuje zajistit splacení jmenovité hodnoty i výnos zástavním právem nebo jiným zajištěním ve prospěch vlastníků dluhopisů. Zajištění může poskytnout sám emitent, nebo jiná osoba.
Pokud emitent selže, mají zajištění věřitelé možnost uspokojit se z konkrétního majetku nebo od ručitele, a ne jen z toho, co ve firmě zbude. Zajištění ale neodstraňuje riziko. Jeho skutečná hodnota závisí na tom, co přesně je zastaveno, kolik to bude stát při prodeji a v jakém pořadí se na výtěžek dostanete.
Typy zajištění – přehled
Nejčastější formy, se kterými se u korporátních dluhopisů setkáte:
- Zástavní právo k nemovitosti, obchodnímu podílu, akciím, pohledávkám nebo bankovnímu účtu.
- Ručení, kdy se třetí osoba písemně zaváže zaplatit, pokud emitent nezaplatí.
- Finanční záruka vystavená v záruční listině do určité částky. Pokud ji vystaví banka, jde o bankovní záruku.
- Zajišťovací převod práva, kdy se právo dočasně převede na věřitele.
Tyto instituty upravuje občanský zákoník. U dluhopisů je obvykle za investory drží agent pro zajištění. Které zajištění emise skutečně má, určují emisní podmínky a související smlouvy, ne marketingové materiály.
Zástavní právo – jak funguje?
Zástavní právo dává věřiteli oprávnění uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy, pokud dlužník nesplní dluh řádně a včas. Zástavou může být každá věc, se kterou lze obchodovat. Vzniká na základě zástavní smlouvy a podle druhu zástavy i zápisem, například do katastru nemovitostí nebo do rejstříku zástav.
Když je dluh splatný a nezaplacený, věřitel písemně oznámí zahájení výkonu zástavního práva. Zástavu může zpeněžit nejdříve po uplynutí třiceti dnů od oznámení, a to dohodnutým způsobem nebo ve veřejné dražbě. Pokud výtěžek nestačí, zbytek dluhuje dlužník dál bez zajištění. Na jedné věci může váznout více zástavních práv a o přednosti rozhoduje jejich pořadí.
Jak se ověřuje hodnota zajištění?
Hodnotu zástavy obvykle doloží znalecký posudek nebo ocenění od nezávislého odhadce. Při čtení posudku je dobré si všímat:
- kdo a kdy ocenění zpracoval a pro jaký účel,
- zda jde o hodnotu dnešní, nebo budoucí po dokončení projektu,
- zda na majetku neváznou jiná zástavní práva v lepším pořadí (u nemovitostí to ukáže výpis z katastru),
- poměr výše emise k hodnotě zástavy.
Hodnota v posudku nemusí odpovídat ceně dosažené při nuceném prodeji, který bývá rychlý a za horších podmínek. Z výtěžku se navíc nejdřív hradí náklady na zpeněžení.
Ručitelské prohlášení
Ručitelem se podle občanského zákoníku stává ten, kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, pokud dlužník dluh nesplní. Prohlášení musí mít písemnou formu.
Věřitel obvykle může po ručiteli plnění chtít až poté, co dlužníka písemně vyzval a ten v přiměřené lhůtě nezaplatil. Výzva není potřeba, pokud je jisté, že dlužník nesplní. Ručitel může vůči věřiteli uplatnit stejné námitky jako dlužník. Ručení je jen tak silné, jak silný je ručitel. Pokud jde o firmu ze stejné skupiny, může se dostat do potíží současně s emitentem. Vyplatí se proto podívat i do účetní závěrky ručitele.
Co se děje při nesplácení?
Co přesně nastane, upravují hlavně emisní podmínky. Obvykle v nich je seznam případů porušení, při kterých mohou vlastníci žádat předčasné splacení. Zákon o dluhopisech dává právo na předčasné splacení jen tehdy, když ho připouští emisní podmínky nebo zákon.
U zajištěné emise uplatňuje zajištění zpravidla agent pro zajištění, často podle rozhodnutí schůze vlastníků. Pokud je na emitenta vyhlášen úpadek, investoři přihlašují pohledávky do insolvenčního řízení. Zajištění věřitelé mají podle insolvenčního zákona právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění, sníženého o zákonem omezené náklady. Nezajištění se dělí o zbytek majetku a často dostanou jen část peněz nebo nic.
Agent pro zajištění
Agent pro zajištění je osoba, která drží zajištění ve prospěch všech vlastníků dluhopisů. Zákon o dluhopisech mu svěřuje vykonávat práva zástavního věřitele vlastním jménem ve prospěch oprávněných osob. Pro jednu emisi lze ustanovit jen jednoho agenta a emisní podmínky ho musí označit, nebo popsat, jak bude ustanoven.
Agent musí jednat s odbornou péčí a je vázán usneseními schůze vlastníků. Pokud zajištění uplatňuje agent, vlastníci je nemohou uplatňovat samostatně. Výtěžek pak rozděluje podle emisních podmínek. Agenta je dobré odlišit od společného zástupce, který hájí obecně zájmy vlastníků a kontroluje plnění emisních podmínek.
Na co si dát pozor v emisních podmínkách?
Emisní podmínky jsou hlavní dokument, který určuje vaše práva. Při čtení se vyplatí zaměřit na:
- co přesně je zajištěno (jistina, výnos) a čím,
- zda zajištění už existuje, nebo teprve vznikne, a kdy,
- kdo je agent pro zajištění a společný zástupce,
- případy porušení a právo na předčasné splacení,
- možnost emitenta splatit předčasně nebo odložit výnos,
- podřízenost, tedy zda nejste v pořadí až za ostatními věřiteli.
Podmínky se mohou měnit se souhlasem schůze vlastníků, k němuž zákon zpravidla vyžaduje tři čtvrtiny hlasů přítomných. ČNB upozorňuje, že podmínky mohou investora v insolvenci postavit až na konec pořadí.
Seniorita dluhopisů
Seniorita určuje, v jakém pořadí se věřitelé dostanou k penězům, když emitent nemá na zaplacení všech dluhů. Zjednodušeně platí:
- Zajištěné pohledávky se uspokojují přednostně z výtěžku konkrétního zajištění.
- Nezajištěné (seniorní) pohledávky se uspokojují ze zbývajícího majetku poměrně s ostatními věřiteli.
- Podřízené dluhopisy se podle zákona o dluhopisech splácejí až po dluzích, kterým jsou podřízeny. Musí být jako podřízené výslovně označeny.
Ještě za nimi jsou podle insolvenčního zákona pohledávky společníků vyplývající z jejich účasti ve firmě. Vyšší výnos podřízené emise je kompenzací za horší postavení.
Praktické příklady zajištění v praxi
Následující situace jsou čistě ilustrační:
- Developer vydá dluhopisy a zastaví pozemek. Před dostavbou má pozemek nižší hodnotu než slibovaný hotový projekt. Pokud na něm navíc vázne úvěr banky v lepším pořadí, dluhopisoví věřitelé jsou až druzí.
- SPV zastaví obchodní podíl ve své dceřiné firmě. Hodnota podílu závisí na hospodaření dcery a v krizi může rychle klesnout.
- Mateřská firma za emisi ručí. Pokud se dostane do potíží spolu s emitentem, ručení pomůže málo.
- Bankovní záruka do určité částky přenáší riziko na banku, ale jen v rozsahu a po dobu uvedenou v záruční listině.
Odkazy a odborné zdroje
- Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190
- Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89
- Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-182
- ČNB – Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/ochrana-spotrebitele/desatero_investor_korporat_dluhopisy/index.html
Dokumentace a legislativa
Než do dluhopisu vložíte peníze, vyplatí se vědět, které dokumenty upravují vaše práva a kdo nad emisí (ne)dohlíží. Tady najdete základní orientaci v pravidlech a v tom, kde dokumenty hledat.
Zákon o dluhopisech – co upravuje?
Základním předpisem je zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Upravuje, jak se dluhopisy vydávají bez ohledu na to, kdo je emitentem, co musí obsahovat emisní podmínky a jak se zpřístupňují, jak se mohou měnit a jak funguje schůze vlastníků dluhopisů.
Zákon dále řeší zajištění dluhopisů, roli společného zástupce vlastníků, zvláštní druhy dluhopisů (státní, komunální, kryté) a sankce za porušení povinností. Otázky prospektu a veřejné nabídky upravuje hlavně evropské nařízení o prospektu a zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Zákon se v posledních letech několikrát novelizoval, proto je dobré pracovat vždy s aktuálním zněním.
Co jsou emisní podmínky?
Emisní podmínky jsou „smlouva“ mezi emitentem a vámi jako věřitelem. Podrobně popisují práva a povinnosti obou stran a hlavní údaje o emisi.
Najdete v nich například:
- jmenovitou hodnotu, výnos a termíny výplaty úroků,
- datum a způsob splacení, případně možnost předčasného splacení,
- zda je dluhopis zajištěný nebo podřízený,
- jak se svolává schůze vlastníků.
Emitent je musí zpřístupnit nejpozději k datu emise. Jejich změna obvykle vyžaduje souhlas schůze vlastníků. Pozorné přečtení emisních podmínek je jedním z nejdůležitějších kroků před investicí.
Co je prospekt a kdy je povinný?
Prospekt je obsáhlý dokument, který popisuje emitenta, jeho hospodaření, rizika, samotný dluhopis i podmínky nabídky. Jeho obsah stanoví evropské nařízení o prospektu (EU) 2017/1129.
Povinnost uveřejnit schválený prospekt obecně vzniká při veřejné nabídce cenných papírů nebo při jejich přijetí k obchodování na regulovaném trhu. Nařízení ale zná řadu výjimek, například nabídku jen kvalifikovaným investorům, nabídku omezenému počtu osob nebo nabídku menšího objemu.
Finanční limity, od kterých je prospekt povinný, se v posledních letech měnily. Aktuální pravidla proto ověřujte přímo na webu ČNB v sekci o veřejné nabídce a prospektu.
Co (ne)znamená schválení prospektu ČNB?
Schválením ČNB potvrzuje, že prospekt je úplný, srozumitelný a vnitřně soudržný, tedy že obsahuje informace, které předpisy vyžadují.
Schválení ale neznamená:
- záruku, že emitent dluhopis splatí nebo vyplatí úroky,
- posouzení finančního zdraví emitenta či jeho podnikatelského plánu,
- ověření pravdivosti každého údaje.
Za správnost informací v prospektu odpovídá emitent a další osoby v něm uvedené. Schválený prospekt tedy není „razítko kvality“, pouze zaručuje, že máte k dispozici předepsané informace pro vlastní rozhodnutí.
Nabídka dluhopisů bez prospektu
Řada českých korporátních dluhopisů se nabízí bez prospektu, protože se na ně vztahuje některá z výjimek, například menší objem nabídky nebo okruh oslovených investorů.
Pro veřejné nabídky menšího rozsahu (tzv. podlimitní nabídky) zákon o dluhopisech vyžaduje, aby emisní podmínky obsahovaly další informace o emitentovi, například účel použití peněz nebo účetní závěrky, a aby byly uveřejněny na webu emitenta.
U takových emisí ČNB nic neschvaluje. Pouze může zpětně kontrolovat, zda emisní podmínky obsahují předepsané náležitosti. Obsah ani hospodaření emitenta neověřuje, takže prověření emitenta zůstává na vás.
Co obsahují klíčové informace pro investory?
Součástí prospektu je krátké shrnutí, které podle evropského nařízení o prospektu podává klíčové informace potřebné k pochopení povahy a rizik emitenta i dluhopisu. Má pevnou strukturu:
- úvod s upozorněními, například že investor může přijít o část nebo celou investici,
- klíčové informace o emitentovi: kdo to je, čím se zabývá, hlavní finanční údaje a hlavní rizika,
- klíčové informace o dluhopisu: práva, pořadí v případě úpadku, případné ručení a rizika,
- klíčové informace o nabídce: podmínky, harmonogram a použití výnosu.
Shrnutí je úvodem, ne náhradou. Rozhodnutí by mělo vycházet z celého prospektu.
Schůze vlastníků dluhopisů
Schůze vlastníků je místo, kde investoři společně rozhodují o zásadních věcech emise. Emitent ji musí svolat například tehdy, když navrhuje změnu emisních podmínek nebo nastanou jiné změny zásadní povahy. Pokud tak neučiní, může ji za stanovených podmínek svolat i vlastník dluhopisu.
Schůze rozhoduje hlasováním podle jmenovité hodnoty držených dluhopisů. Pro změnu emisních podmínek zákon vyžaduje kvalifikovanou většinu hlasů přítomných.
Důležité: pokud schůze schválí zásadní změnu a vy jste hlasovali proti nebo jste se nezúčastnili, zákon vám v určitých případech dává právo požádat o předčasné splacení. Platí pro to zákonné lhůty, proto oznámení o schůzi nepřehlížejte.
Společný zástupce vlastníků
Společný zástupce je osoba, která hájí zájmy všech vlastníků dluhopisů dané emise. Ustanovuje se smlouvou s emitentem nebo rozhodnutím schůze vlastníků. Jeho existence není povinná, mnoho emisí ho nemá.
Pokud je ustanoven, může vlastním jménem a ve prospěch investorů uplatňovat jejich práva, například vymáhat splacení, a je vázán rozhodnutími schůze vlastníků. Pro drobné investory to může být výhodné, protože nemusí postupovat každý zvlášť.
Zda emise společného zástupce má, kdo jím je a jaké má pravomoci, zjistíte v emisních podmínkách. Vyplatí se také ověřit, zda je na emitentovi skutečně nezávislý.
Kde emisní dokumentaci najít?
Hlavní zdroje jsou:
- web emitenta – zákon ukládá zpřístupnit emisní podmínky bezplatně a v nezměněné podobě, u podlimitních nabídek právě na webu emitenta,
- seznam schválených a notifikovaných prospektů na webu ČNB (sekce Seznamy a evidence), pokud byl prospekt schválen,
- obchodní rejstřík a sbírka listin (justice.cz) pro účetní závěrky a výroční zprávy,
- insolvenční rejstřík pro kontrolu, zda proti emitentovi neběží insolvenční řízení.
Pokud vám prodejce dokumenty odmítá ukázat nebo je nelze dohledat, je to samo o sobě varovný signál.
Co dělá ČNB a kde její dohled končí?
ČNB schvaluje prospekty, dohlíží nad licencovanými zprostředkovateli a obchodníky s cennými papíry a nad emitenty, jejichž dluhopisy jsou kotované. U podlimitních emisí může kontrolovat, zda emisní podmínky obsahují předepsané údaje, a za porušení uložit pokutu.
ČNB naopak:
- neprověřuje bonitu emitenta,
- neručí za splacení dluhopisu ani výnos,
- nevymáhá splacení za investory,
- nedohlíží nad běžným podnikáním emitenta, který není finanční institucí.
Investice do korporátních dluhopisů také není pojištěna jako vklad v bance. Pokud emitent tvrdí, že je „pod dohledem ČNB“, ověřte si, co tím přesně myslí.
Odkazy a odborné zdroje
- Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190
- ČNB – Je schválení prospektu zárukou splacení závazků? (stanovisko RS2019-34) https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/legislativni-zakladna/stanoviska-k-regulaci-financniho-trhu/RS2019-34
- ČNB – stanovisko RS2024-36 k roli ČNB u podlimitních emisí https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/legislativni-zakladna/stanoviska-k-regulaci-financniho-trhu/RS2024-36
- ESMA – Interactive Single Rulebook, nařízení o prospektu, článek 7 (shrnutí) https://www.esma.europa.eu/publications-and-data/interactive-single-rulebook/prospectus-regulation/article-7-prospectus
Rizika dluhopisů
Pevný úrok neznamená jistotu: i dluhopis s předem daným výnosem nese řadu rizik. Přehled níže vysvětluje, co se může pokazit a jak to může dopadnout na vás jako investora.
Kreditní riziko – co když emitent nezaplatí?
Kreditní riziko je možnost, že emitent nebude schopen vyplatit úroky nebo vrátit vloženou částku (jistinu). U korporátních dluhopisů jde o riziko nejdůležitější.
Koupí dluhopisu se stáváte věřitelem emitenta, nikoli vkladatelem. Investice není pojištěna a při nesplacení nelze čerpat z Garančního systému finančního trhu ani jiné obdobné ochrany. ČNB bonitu emitentů neprověřuje a splacení negarantuje.
Obecně platí, že vyšší nabízený úrok bývá odměnou za vyšší riziko. Pokud si firma půjčuje od drobných investorů výrazně dráž, než by stály jiné zdroje financování, může to naznačovat, že jinde peníze levněji nezíská.
Riziko likvidity – půjde dluhopis prodat?
Likvidita vyjadřuje, jak snadno a za jakou cenu můžete dluhopis prodat před splatností. Většina českých korporátních dluhopisů není veřejně obchodovaná, takže kupce musíte často hledat sami nebo přes zprostředkovatele.
Emitent obvykle nemá povinnost dluhopis před splatností odkoupit. V praxi tak může nastat situace, kdy dluhopis prodat nelze vůbec, nebo jen se slevou.
Do dluhopisů proto vkládejte peníze, které do splatnosti nebudete potřebovat. Korporátní dluhopis není srovnatelný s penězi na běžném nebo spořicím účtu, ke kterým máte přístup kdykoli.
Úrokové riziko
Úrokové riziko souvisí s pohybem tržních úrokových sazeb. Cena dluhopisu s pevným kupónem se pohybuje opačně než sazby: když sazby na trhu vzrostou, nové dluhopisy nabízejí vyšší úrok a cena těch starších klesne. Při poklesu sazeb je tomu naopak.
Pokud dluhopis držíte do splatnosti a emitent řádně platí, dostanete jmenovitou hodnotu bez ohledu na to, jak se mezitím měnila jeho cena. Úrokové riziko se projeví hlavně tehdy, když chcete prodat dříve.
Platí, že čím delší doba do splatnosti, tím citlivější je cena dluhopisu na změnu sazeb.
Refinancovací riziko
Řada emitentů nesplácí dluhopisy ze zisku, ale z nových peněz, typicky vydáním další emise nebo úvěrem. Refinancovací riziko je možnost, že v době splatnosti takové nové zdroje nezíská, nebo je získá jen za výrazně horších podmínek.
Riziko roste, když se zhorší situace na trhu, vzrostou úrokové sazby nebo když emitent ztratí důvěru investorů. Pokud firma nevytváří dostatek peněz z vlastního provozu, může jí neúspěšné refinancování přivodit vážné potíže.
Při posuzování emise proto pomáhá zjistit, z čeho chce emitent jistinu splatit a zda jeho provozní cash flow dlouhodobě pokrývá závazky.
Riziko předčasného splacení
Emisní podmínky mohou emitentovi dovolit splatit dluhopis dříve, než je sjednaná splatnost. Pro investora to není vždy výhra.
Emitent tuto možnost obvykle využije, když se mu to vyplatí, například když poklesnou úrokové sazby a může si půjčit levněji. Vy pak dostanete peníze zpět dříve, přijdete o budoucí úroky a podobně výhodnou investici už nemusíte najít.
Zda a za jakých podmínek může emitent předčasně splatit, případně zda vám přitom vyplatí nějakou prémii, zjistíte v emisních podmínkách. ČNB tuto možnost zmiňuje jako jedno z ustanovení, která mohou snížit váš výnos.
Měnové riziko
Měnové riziko se týká dluhopisů v jiné měně, než ve které počítáte své výdaje, typicky v eurech nebo dolarech. Úroky i jistina jsou vypláceny v cizí měně a jejich hodnota v korunách se mění podle kurzu.
Pokud koruna vůči měně dluhopisu posílí, dostanete po přepočtu méně korun, a kurzová ztráta tak může snížit nebo i převýšit úrokový výnos. Oslabení koruny naopak působí ve váš prospěch.
Do celkových nákladů je dobré započítat i poplatky za směnu měny. U dluhopisů v korunách tento druh rizika pro českého investora nevzniká.
Proč rozkládat investice (diverzifikace)?
Diverzifikace znamená nevkládat většinu peněz do jedné investice, jednoho emitenta ani jednoho typu aktiv. ČNB to ve svém Desateru pro investory do korporátních dluhopisů připomíná známým „nedávejte všechna vejce do jednoho košíku“.
Pokud máte peníze rozložené mezi více emitentů z různých odvětví a s různou splatností, problém jednoho z nich nezasáhne celé vaše úspory. Pozor na zdánlivou diverzifikaci: několik dluhopisů od firem, které patří do stejné skupiny nebo jsou na sobě finančně závislé, nese ve skutečnosti podobné riziko.
Diverzifikace riziko nesplacení neodstraní, ale může omezit jeho dopad.
Rizika složitých skupinových struktur
Dluhopisy často vydává dceřiná nebo účelově založená společnost (SPV), která sama nepodniká a vybrané peníze půjčí dalším firmám ve skupině. Její schopnost splácet pak závisí na tom, zda jí ostatní firmy skupiny peníze vrátí.
Ministerstvo financí ve svém Scorecardu korporátních dluhopisů doporučuje u takových emisí:
- posuzovat celou skupinu podle konsolidovaných výkazů,
- zjistit, zda za dluhopis ručí mateřská společnost, a hodnotit i tohoto ručitele,
- sledovat, zda a čím je emise zajištěna.
Čím méně přehledná struktura je, tím obtížněji odhadnete, kde peníze skutečně skončí.
Co znamená insolvence emitenta pro investora?
Pokud emitent upadne do insolvence, stáváte se jedním z mnoha věřitelů v insolvenčním řízení. Svou pohledávku musíte včas přihlásit – lhůtu stanoví soud v rozhodnutí o úpadku a k opožděným přihláškám se nepřihlíží. Pokud má emise společného zástupce, může v rozsahu svých oprávnění jednat za vlastníky.
Výsledek závisí na tom, kolik majetku zbude:
- zajištění věřitelé se uspokojují přednostně ze zajištěného majetku,
- nezajištění věřitelé dostanou zpravidla jen část pohledávky,
- podřízené pohledávky se platí až po uspokojení ostatních.
Řízení může trvat dlouho a návratnost bývá nízká. Stav řízení sledujte v insolvenčním rejstříku.
Varovné signály v nabídce dluhopisů
Na zvýšenou opatrnost upozorňují ČNB i Ministerstvo financí. Mezi typické varovné signály patří:
- výnos výrazně nad běžnou úrovní trhu nebo sliby „jistého“ zisku,
- chybějící nebo zastaralé účetní závěrky v obchodním rejstříku,
- nepřehledný či nefunkční web emitenta,
- časté změny ve vedení nebo auditora, výrok auditora s výhradou,
- klesající tržby, rostoucí zadlužení, záporné provozní cash flow,
- prodejce, který nepodléhá dohledu ČNB, tlak na rychlé rozhodnutí,
- tvrzení, že emise je „schválená“ nebo „garantovaná“ ČNB.
Jeden signál nemusí znamenat problém, ale jejich kombinace by vás měla zastavit.
Odkazy a odborné zdroje
- ČNB – Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/ochrana-spotrebitele/desatero_investor_korporat_dluhopisy/
- Ministerstvo financí ČR – Scorecard korporátních dluhopisů 2.0 (vč. desatera varovných signálů) https://mf.gov.cz/assets/cs/media/Konzultace_2020-01-20_CZ-Corporate-Bond-Scorecard-2-0.pdf
- Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-182
- Insolvenční rejstřík (Ministerstvo spravedlnosti ČR) https://isir.justice.cz/isir/common/index.do
Praktický průvodce investora
Většinu důležitých informací o emitentovi i samotné emisi si můžete ověřit sami ve veřejných a bezplatných zdrojích. Tento průvodce ukazuje, kde hledat a čemu v podkladech věnovat pozornost.
Jak postupovat před investicí do dluhopisu?
Rozumné je postupovat krok za krokem a nic neuspěchat:
- Ověřte emitenta ve veřejném rejstříku, ve sbírce listin a v insolvenčním rejstříku.
- Přečtěte si emisní podmínky, případně prospekt, a zjistěte, jak je emise zajištěna a kdy a jak se splácí.
- Ověřte prodejce – zda má oprávnění od ČNB.
- Zvažte rizika: neobvykle vysoký výnos obvykle znamená vyšší riziko a korporátní dluhopisy nekryje garanční systém jako bankovní vklady.
- Myslete na likviditu – prodat dluhopis před splatností nemusí být snadné.
ČNB k tomu vydává Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů.
Kde ověřit emitenta (obchodní rejstřík, ARES)?
Základním zdrojem je veřejný rejstřík na or.justice.cz. Firmu najdete podle názvu nebo IČO a uvidíte statutární orgán, společníky, základní kapitál, sídlo i historii změn. Ve sbírce listin jsou uloženy účetní závěrky a výroční zprávy – z nich zjistíte, jak firma hospodaří a zda je vůbec zveřejňuje.
ARES (ares.gov.cz) provozuje Ministerstvo financí. Shromažďuje údaje z více registrů, například veřejného a živnostenského rejstříku nebo registru plátců DPH. Podle MF mají jeho údaje jen informativní charakter, proto rozhodující informace ověřujte přímo ve zdrojovém registru.
Jak číst emisní podmínky?
Emisní podmínky popisují práva a povinnosti emitenta i vlastníků dluhopisů. Zákon o dluhopisech vyžaduje mimo jiné uvést jmenovitou hodnotu, výnos, datum emise, datum splatnosti, ISIN, způsob splácení a způsob svolání schůze vlastníků.
Při čtení se zaměřte hlavně na:
- jak a kdy se vyplácí kupón a jistina,
- zda je dluhopis zajištěný a kdo je agent pro zajištění,
- zda jde o podřízený dluhopis,
- zda může emitent splatit předčasně,
- zda je ustanoven společný zástupce vlastníků.
Čemu nerozumíte, si nechte vysvětlit dříve, než investujete.
Jak ověřit ISIN?
ISIN je mezinárodní identifikační kód cenného papíru. V Česku jej od roku 2010 přiděluje Centrální depozitář cenných papírů. Kód by měl být uveden v emisních podmínkách a obvykle i v prospektu a smlouvě o koupi.
Ověření má smysl hlavně ve dvou směrech:
- shoda údajů – ISIN ve smlouvě a na výpisu by měl odpovídat ISIN v emisních podmínkách,
- dohledání prospektu – podle ISIN lze vyhledávat v registru prospektů ČNB.
Pokud vám prodejce ISIN nedokáže sdělit, je to důvod k opatrnosti.
Jak hledat v seznamu prospektů ČNB?
ČNB zveřejňuje Registr prospektů (v sekci Seznamy a evidence). Vyhledávat lze podle názvu emitenta, IČO, LEI nebo ISIN, typu cenného papíru, data schválení a dalších filtrů. Najdete zde schválené prospekty i prospekty notifikované z jiných států EU.
Mějte na paměti dvě věci:
- Schválení prospektu znamená jen kontrolu, že dokument splňuje zákonné náležitosti. Není to záruka splacení ani kvality emitenta.
- Ne každá emise prospekt má – například menší veřejné nabídky nebo soukromé emise nabízené omezenému okruhu investorů. Absence prospektu proto neznamená automaticky nezákonnost, ale k dispozici je méně informací.
Jak zkontrolovat insolvenční rejstřík?
Insolvenční rejstřík (isir.justice.cz) vede Ministerstvo spravedlnosti. Dlužníka v něm vyhledáte podle IČO, názvu firmy, jména, spisové značky a dalších údajů. Rejstřík pokrývá řízení zahájená od roku 2008; starší případy jsou v samostatné evidenci úpadců.
Vyplatí se zkontrolovat nejen samotného emitenta, ale i ručitele nebo mateřskou společnost, pokud za dluhopisy ručí. Kontrolu je dobré opakovat i během držby dluhopisu – v rejstříku se objevují zahájená řízení, rozhodnutí soudu i lhůty, které mohou být pro věřitele důležité.
Jak dluhopis koupit?
Korporátní dluhopisy se nejčastěji kupují:
- při upisování – přímo od emitenta nebo přes banku či obchodníka s cennými papíry, který emisi umisťuje,
- na sekundárním trhu – od jiného vlastníka, například přes burzu nebo obchodníka s cennými papíry.
Před nákupem si ověřte, že zprostředkovatel má licenci nebo registraci ČNB (lze to zjistit v seznamu regulovaných subjektů JERRS). Zjistěte také, kde budou dluhopisy evidovány, jaké poplatky zaplatíte a jak je případně budete moci prodat. Mnoho korporátních dluhopisů se veřejně neobchoduje, takže prodej před splatností může být obtížný.
Na co se zeptat prodejce dluhopisu?
Užitečné otázky před podpisem smlouvy:
- Máte oprávnění od ČNB a v jakém postavení dluhopis nabízíte?
- Jaký je ISIN a kde najdu emisní podmínky, případně prospekt?
- Je dluhopis zajištěný? Čím a kdo zajištění spravuje?
- Jak emitent hospodaří a kde najdu jeho účetní závěrky?
- Za kolik a jak mohu dluhopis prodat před splatností?
- Jaké jsou všechny poplatky a jakou odměnu dostáváte vy?
Seriózní prodejce odpoví věcně a nechá vám čas na rozmyšlenou. Tlak na rychlé rozhodnutí nebo vyhýbavé odpovědi jsou varovným signálem.
Jak se daní výnosy z dluhopisů?
Obecně platí, že z výnosu dluhopisu vypláceného fyzické osobě se podle § 36 zákona o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.) vybírá srážková daň 15 %. Daň srazí plátce už při výplatě kupónu, investor tedy dostává čistou částku.
Existují však výjimky a odlišná pravidla, například:
- u zahraničních emitentů,
- u výnosu tvořeného rozdílem mezi jmenovitou hodnotou a emisním kurzem,
- u zisku z prodeje dluhopisu před splatností,
- u daňových nerezidentů a právnických osob.
Tento text není daňovou radou. Aktuální pravidla ověřte na financnisprava.gov.cz nebo u daňového poradce.
Co dělat, když emitent přestane platit?
Jako vlastník dluhopisu jste věřitelem emitenta. Pokud kupón nebo jistina nepřijdou včas, je užitečné:
- prostudovat emisní podmínky – zda upravují prodlení, předčasnou splatnost a postup vlastníků,
- sledovat oznámení emitenta a informace od společného zástupce nebo agenta pro zajištění, pokud jsou ustanoveni,
- účastnit se schůze vlastníků, která rozhoduje o důležitých otázkách emise,
- pravidelně kontrolovat insolvenční rejstřík – v insolvenčním řízení je nutné pohledávku včas přihlásit.
U zajištěné emise vykonává práva ze zajištění agent, nikoli jednotliví vlastníci. Pro konkrétní kroky je vhodné obrátit se na advokáta.
Odkazy a odborné zdroje
- ČNB – Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/ochrana-spotrebitele/desatero_investor_korporat_dluhopisy/index.html
- ČNB – Registr prospektů https://oam.cnb.cz/sipresextdad/SIPRESWEB.WEB_PROSPECTUS.START_INPUT_OAM?p_lang=cz
- Insolvenční rejstřík (Ministerstvo spravedlnosti) https://isir.justice.cz/isir/common/index.do
- Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-586
Slovník pojmů A–Z
Emisní podmínky a prospekty používají řadu odborných výrazů. Tento slovník vysvětluje nejčastější pojmy ze světa korporátních dluhopisů jednoduchými slovy.
Agent pro zajištění
Osoba, která na základě smlouvy s emitentem drží a spravuje zajištění emise ve prospěch vlastníků dluhopisů. Práva ze zajištění vykonává vlastním jménem, a to i v insolvenci emitenta. Pro jednu emisi může být jen jeden agent a vlastníci nemohou práva ze zajištění uplatňovat samostatně. Agent je vázán rozhodnutím schůze vlastníků.
Alikvotní úrokový výnos (AÚV)
Část kupónu, která připadá na dobu od poslední výplaty kupónu do dne obchodu. Při koupi dluhopisu mezi dvěma výplatami kupónu kupující obvykle zaplatí prodávajícímu cenu dluhopisu zvýšenou o AÚV, protože celý příští kupón pak dostane on. Tím se výnos spravedlivě rozdělí podle doby držby.
Burza cenných papírů
Organizovaný trh, na kterém se obchoduje s cennými papíry včetně některých dluhopisů. Drobný investor na burze obvykle neobchoduje přímo, ale přes obchodníka s cennými papíry. Burzovní obchodování zlepšuje přehled o cenách a usnadňuje prodej, většina korporátních dluhopisů v ČR se však na burze neobchoduje.
Call opce
Právo emitenta splatit dluhopisy předčasně, tedy ještě před datem splatnosti. Podle zákona o dluhopisech je to možné jen tehdy, pokud to emisní podmínky připouštějí a stanoví podmínky. Pro investora to znamená, že může přijít o část očekávaných budoucích kupónů, typicky když emitent najde levnější financování.
Centrální depozitář
Centrální depozitář cenných papírů (CDCP) vede v ČR centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů. Účty vlastníků se obvykle zakládají u jeho účastníků, například bank a obchodníků s cennými papíry. CDCP také přiděluje kódy ISIN a identifikátory LEI.
Dluhopis
Cenný papír, se kterým je spojeno právo vlastníka na splacení dlužné částky (jistiny) a obvykle i na výnos v podobě kupónu. Kupující dluhopisu tak emitentovi v podstatě půjčuje peníze. Vlastník je věřitelem emitenta, nikoli jeho spoluvlastníkem, a nemá tedy podíl na zisku firmy.
Durace
Ukazatel, který vyjadřuje průměrnou dobu, za kterou investor získá zpět peníze z dluhopisu (kupóny i jistinu), vážený jejich současnou hodnotou. Používá se také k odhadu citlivosti ceny dluhopisu na změnu úrokových sazeb: čím vyšší durace, tím více cena kolísá při pohybu sazeb.
Emise
Vydání dluhopisů emitentem, případně souhrn všech dluhopisů vydaných se stejnými parametry a pod stejným ISIN. Emise má stanovený celkový objem, datum emise, splatnost a emisní podmínky. Emitent může vydat více emisí s rozdílnými podmínkami.
Emisní kurz
Cena, za kterou emitent dluhopisy prodává investorům při jejich vydání. Obvykle se vyjadřuje v procentech jmenovité hodnoty. Může být rovný jmenovité hodnotě, ale také nižší nebo vyšší. Rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou může tvořit část výnosu investora.
Emisní podmínky
Dokument, který vymezuje práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů. Obsahuje mimo jiné jmenovitou hodnotu, výnos, datum splatnosti, ISIN, způsob splácení a způsob svolání schůze vlastníků. Podle záměru emitenta také údaje o zajištění, předčasném splacení nebo podřízenosti. Emitent je musí investorům zpřístupnit.
Emitent
Společnost (nebo jiný subjekt), která dluhopisy vydává a zavazuje se je splatit. Od jeho finanční situace a schopnosti splácet se odvíjí hlavní riziko investice. Informace o emitentovi lze dohledat ve veřejném rejstříku, ve sbírce listin a v insolvenčním rejstříku.
Finanční záruka
Závazek třetí osoby, obvykle mateřské nebo sesterské společnosti či banky, že uhradí dluh emitenta, pokud ho emitent sám nezaplatí. Rozsah a podmínky záruky určuje záruční listina nebo emisní podmínky. Hodnota záruky závisí na finanční síle toho, kdo ji poskytl.
Insolvence
Stav, kdy dlužník není schopen plnit své splatné závazky nebo je předlužený. O úpadku rozhoduje soud v insolvenčním řízení a informace o něm se zveřejňují v insolvenčním rejstříku. Vlastníci dluhopisů jsou v takovém řízení věřiteli a jejich šance na vrácení peněz závisí mimo jiné na zajištění a senioritě emise.
ISIN
Mezinárodní identifikační číslo cenného papíru (International Securities Identification Number). Jednoznačně označuje konkrétní emisi. Kód má 12 znaků a začíná kódem země. V ČR jej přiděluje Centrální depozitář cenných papírů. ISIN patří mezi údaje, které musí obsahovat emisní podmínky.
Jistina
Částka, kterou emitent dluží a kterou má vlastníkovi vrátit, obvykle ve výši jmenovité hodnoty dluhopisu. Většina dluhopisů splácí jistinu jednorázově v den splatnosti, některé emise ji splácejí postupně. Pokud se emitent dostane do potíží, může investor přijít nejen o kupóny, ale i o jistinu.
Jmenovitá hodnota
Hodnota uvedená na dluhopisu, která obvykle odpovídá částce, kterou emitent v den splatnosti vrátí. Z ní se také počítá kupón. Jmenovitá hodnota nemusí být shodná s cenou, za kterou se dluhopis kupuje při upisování nebo na trhu.
Kovenanty
Závazky emitenta uvedené v emisních podmínkách, které mají chránit vlastníky dluhopisů. Mohou například omezovat další zadlužení, výplatu dividend nebo prodej majetku, případně ukládat povinnost dodržovat určité finanční ukazatele. Porušení kovenantu může vlastníkům dát další práva podle emisních podmínek.
Kupón
Pravidelný úrokový výnos dluhopisu, vyjádřený obvykle jako procento z jmenovité hodnoty za rok. Může být pevný, nebo pohyblivý navázaný na referenční sazbu. Vyplácí se v termínech určených emisními podmínkami, například ročně, pololetně nebo čtvrtletně.
LEI
Identifikátor právnické osoby (Legal Entity Identifier), dvacetimístný kód, který jednoznačně označuje subjekty účastnící se finančních transakcí. Používá se například v regulatorním hlášení. V ČR jej přiděluje mimo jiné Centrální depozitář cenných papírů. Podle LEI lze vyhledávat i v registru prospektů ČNB.
Likvidita
Schopnost rychle prodat dluhopis za přiměřenou cenu. Mnoho korporátních dluhopisů se veřejně neobchoduje, takže prodej před splatností může být obtížný nebo možný jen se ztrátou. Emitent přitom obecně nemá povinnost dluhopisy odkoupit dříve, než stanoví emisní podmínky.
Nulový kupón
Dluhopis, který nevyplácí průběžné kupóny. Prodává se s diskontem, tedy za cenu nižší než jmenovitá hodnota, a investor v den splatnosti obdrží celou jmenovitou hodnotu. Výnos tvoří rozdíl mezi kupní cenou a splacenou částkou.
Primární trh
Trh, na kterém se dluhopisy prodávají poprvé, tedy při jejich vydání. Investor je kupuje od emitenta nebo od banky či obchodníka, který emisi umisťuje. Peníze z prodeje na primárním trhu získává emitent. Na rozdíl od sekundárního trhu jde o upisování nové emise.
Prospekt
Podrobný dokument o emitentovi a nabízených cenných papírech, včetně rizik, finančních údajů a emisních podmínek. Schvaluje jej ČNB, schválení však znamená jen kontrolu zákonných náležitostí, nikoli záruku splacení. Některé emise prospekt mít nemusí, například menší veřejné nabídky nebo soukromé umístění.
Předčasné splacení
Splacení dluhopisu před datem splatnosti. Z rozhodnutí emitenta je možné jen tehdy, pokud to emisní podmínky připouštějí (call opce). Vlastník může předčasné splacení žádat, pokud to připouštějí emisní podmínky nebo zákon, například po některých rozhodnutích schůze vlastníků, se kterými nesouhlasil.
Rating
Hodnocení úvěrové spolehlivosti emitenta nebo emise, které vydává ratingová agentura. Vyjadřuje se písmennou stupnicí. Rating může investorovi pomoci, mnoho emitentů vysoce úročených dluhopisů jej ale nemá. Rating je názor agentury, nikoli záruka splacení. ČNB zveřejňuje seznam externích ratingových agentur.
Ručení
Závazek třetí osoby (ručitele) uspokojit věřitele, pokud dlužník svůj dluh nesplní. U dluhopisů jde o jeden ze způsobů zajištění: za emitenta ručí například mateřská společnost. Ručení je tak silné, jak silná je finanční situace ručitele, proto je vhodné prověřit i jeho hospodaření.
Sbírka listin
Součást veřejného rejstříku, do které firmy ukládají důležité dokumenty, zejména účetní závěrky a výroční zprávy, ale také zakladatelské dokumenty. Je volně dostupná na or.justice.cz. Pro investora je hlavním zdrojem informací o hospodaření emitenta; chybějící závěrky mohou být varovným signálem.
Sekundární trh
Trh, na kterém se obchoduje s již vydanými dluhopisy mezi investory, například přes burzu nebo obchodníka s cennými papíry. Cena se zde řídí nabídkou a poptávkou a může se lišit od jmenovité hodnoty. Emitent z těchto obchodů peníze nezískává.
Seniorita
Pořadí, ve kterém jsou pohledávky věřitelů uspokojovány, zejména v insolvenci. Seniorní dluhopisy mají přednost před podřízenými. Zajištěné pohledávky se navíc uspokojují z výtěžku zajištění. Čím nižší je seniorita, tím vyšší je riziko ztráty pro investora.
Schůze vlastníků
Shromáždění vlastníků dluhopisů jedné emise, které rozhoduje o důležitých otázkách, například o změně emisních podmínek. Emitent ji musí svolat mimo jiné na žádost vlastníků s alespoň 5 % jmenovité hodnoty emise. Ke změně emisních podmínek zákon vyžaduje souhlas tří čtvrtin hlasů přítomných.
Splatnost
Den, kdy má emitent vrátit vlastníkům jistinu dluhopisu. Datum splatnosti je jedním z povinných údajů emisních podmínek. Delší splatnost obvykle znamená vyšší nejistotu, protože se finanční situace emitenta i úrokové sazby mohou během doby výrazně změnit.
Společný zástupce
Osoba, která na základě smlouvy s emitentem zastupuje vlastníky dluhopisů. Jedná s odbornou péčí v jejich nejlepším zájmu, může uplatňovat jejich práva a kontrolovat, zda emitent dodržuje emisní podmínky. O jeho změně může rozhodnout schůze vlastníků. Pokud smlouva nestanoví jinak, plní i funkci agenta pro zajištění.
SPV
Účelově založená společnost (Special Purpose Vehicle), která vznikla pro konkrétní projekt nebo financování, například pro vydání dluhopisů. Často nemá vlastní provozní činnost a peníze předává dál ve skupině. Splácení pak závisí na ostatních společnostech skupiny, proto je důležité, jak je emise zajištěna nebo zaručena.
Subordinace
Podřízenost dluhu. Pohledávky z podřízeného dluhopisu se uspokojují až po uspokojení ostatních dluhů emitenta, případně dluhů určených v emisních podmínkách. Podřízený dluhopis musí být jako takový označen. V insolvenci tak vlastník podřízeného dluhopisu nese vyšší riziko ztráty.
Upisování
Proces, při kterém investoři při vydání emise projevují zájem o koupi dluhopisů a nabývají je. Emisní podmínky uvádějí lhůtu pro upisování a případně jeho způsob. Pokud emise není upsána v plném objemu, emitent může podle emisních podmínek vydat i menší objem.
Veřejná nabídka
Sdělení určené širšímu okruhu osob, které obsahuje dostatek informací pro rozhodnutí o koupi cenného papíru. Zpravidla vyžaduje prospekt schválený ČNB. Výjimky existují, například pro menší nabídky (aktuální limity uvádí ČNB) nebo pro soukromé umístění omezenému okruhu investorů.
Výnos do splatnosti
Celkový roční výnos, který investor získá, pokud dluhopis koupí za aktuální cenu, drží jej až do splatnosti a emitent vše řádně zaplatí. Zohledňuje kupóny i rozdíl mezi kupní cenou a jmenovitou hodnotou. Je-li cena nižší než jmenovitá hodnota, je výnos do splatnosti vyšší než kupón.
Zajištění
Opatření, které má zvýšit šanci vlastníků dostat peníze zpět, pokud emitent neplatí. Může jít o zástavní právo k majetku, ručení nebo finanční záruku. Zajištění se obvykle zřizuje ve prospěch vlastníků prostřednictvím agenta pro zajištění. Hodnota zajištění se může v čase měnit.
Zaknihovaný cenný papír
Cenný papír, který nemá listinnou podobu a existuje pouze jako zápis v evidenci. Vlastnictví se prokazuje zápisem na účtu vlastníka, vedeném v centrální evidenci nebo v navazující evidenci, typicky u banky či obchodníka s cennými papíry. Převod probíhá změnou zápisu.
Zástavní právo
Právo věřitele uspokojit svou pohledávku z výtěžku zpeněžení zastavené věci, pokud dlužník nezaplatí. U dluhopisů může být zastavena například nemovitost nebo podíl ve společnosti. Zástavní právo se zpravidla zřizuje ve prospěch agenta pro zajištění, který je za vlastníky uplatňuje.
Odkazy a odborné zdroje
- Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190
- CDCP – Obecné informace pro širokou veřejnost https://www.cdcp.cz/siroka-verejnost/obecne-informace-pro-sirokou-verejnost/
- ČNB – Upozornění pro žadatele: přidělování kódů ISIN https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/vykon-dohledu/povolovaci-a-schvalovaci-rizeni/povolovaci-a-schvalovaci-rizeni-emitenti/upozorneni-pro-zadatele-pridelovani-kodu-isin/
- ČNB – Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/ochrana-spotrebitele/desatero_investor_korporat_dluhopisy/index.html
Průvodce má informační a vzdělávací charakter. Není investičním, daňovým ani právním doporučením.