Úvod Průvodce

Dluhopisový průvodce

Praktický přehled témat, vysvětlení a odpovědi na nejčastější otázky.

Základy dluhopisů

Dluhopis je jeden z nejstarších způsobů, jak si stát nebo firma půjčí peníze od investorů. V této části vysvětlujeme základní pojmy, bez kterých se při čtení emisních podmínek neobejdete.

Co je dluhopis?

Dluhopis je cenný papír, se kterým je spojeno právo na splacení dlužné částky ve výši jeho jmenovité hodnoty. Zjednodušeně řečeno: investor půjčí peníze emitentovi a ten se zaváže je k určitému datu vrátit, jednorázově nebo ve splátkách, a obvykle za půjčku platí i úrok.

Kdo koupí dluhopis, stává se věřitelem emitenta, nikoli jeho spoluvlastníkem. Podrobná práva a povinnosti obou stran popisují emisní podmínky, které musí mít investor k dispozici nejpozději v den emise. Základní pravidla v Česku stanoví zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech.

Kdo vydává dluhopisy?

Tomu, kdo dluhopis vydává, se říká emitent. Zákon o dluhopisech se vztahuje na dluhopisy bez ohledu na to, kdo je vydal, a zvlášť upravuje některé specifické druhy:

  • státní dluhopisy, které vydává Česká republika zastoupená Ministerstvem financí,
  • komunální dluhopisy obcí a krajů,
  • kryté dluhopisy, které vydávají banky,
  • korporátní (firemní) dluhopisy obchodních společností.

Pro investora je podstatné, že schopnost dluh splatit se u různých emitentů výrazně liší. Proto je dobré vědět, komu přesně peníze půjčujete.

Co je jmenovitá hodnota?

Jmenovitá hodnota (také nominální hodnota) je částka, kterou se emitent zavazuje investorovi na konci splatit. Zákon ji výslovně řadí mezi povinné údaje dluhopisu jako výši dlužné částky. Od jmenovité hodnoty se obvykle odvozuje i výpočet kupónu: úroková sazba se uvádí jako procento z ní.

Jmenovitá hodnota se nemusí shodovat s cenou, za kterou dluhopis kupujete. Emisní kurz při vydání i tržní cena později mohou být vyšší nebo nižší. Ceny dluhopisů se běžně uvádějí v procentech jmenovité hodnoty, takže cena 100 % znamená, že dluhopis se prodává přesně za svou jmenovitou hodnotu.

Co je kupón?

Kupónem se v běžné řeči označuje úrok, který emitent investorovi pravidelně vyplácí. Výše kupónu se obvykle udává jako roční úroková sazba z jmenovité hodnoty. Sazba může být pevná po celou dobu, nebo pohyblivá, navázaná například na jinou úrokovou sazbu.

Název pochází z dob listinných dluhopisů, ke kterým se vydával kupónový arch: za každou výplatu úroku se odstřihl jeden kupón. Zákon dodnes umožňuje, aby se právo na výnos od dluhopisu oddělilo a vydalo jako samostatný cenný papír, pokud to emisní podmínky nevylučují. Jak často se kupón vyplácí a kdy přesně, určují vždy emisní podmínky.

Co je splatnost dluhopisu?

Splatnost je den, kdy má emitent dluhopis splatit, tedy vrátit investorovi jmenovitou hodnotu. Datum splatnosti patří mezi povinné údaje, které musí obsahovat dluhopis i emisní podmínky.

Podle zákona se splatnost určuje buď jednorázově k určitému datu, nebo ve splátkách, jejichž výši stanoví emisní podmínky. Ty mohou také umožnit předčasné splacení. Délka splatnosti se liší emise od emise: od krátkodobých cenných papírů splatných do roka až po dluhopisy na mnoho let. Obecně platí, že čím delší doba do splatnosti, tím déle jsou peníze investora vázané a tím víc se může mezitím změnit situace emitenta.

Státní a firemní dluhopisy – jaký je rozdíl?

Hlavní rozdíl je v tom, kdo dluh splácí. Státní dluhopisy vydává Česká republika prostřednictvím Ministerstva financí, firemní (korporátní) dluhopisy vydávají obchodní společnosti, aby financovaly své podnikání.

Schopnost firmy splácet závisí na tom, jak se jí daří, a ČNB upozorňuje, že korporátní dluhopisy nejsou pojištěné a jejich nesplacení nekryje ani Garanční systém finančního trhu. Firemní dluhopisy proto obvykle nabízejí vyšší úrok, což je kompenzace za vyšší riziko. Liší se i likvidita: velká část korporátních dluhopisů není veřejně obchodovaná, takže prodat je před splatností může být obtížné.

Co je primární a sekundární trh?

Primární trh je místo, kde se dluhopis prodává poprvé – investor jej kupuje přímo od emitenta nebo od zprostředkovatele, který emisi umisťuje. Peníze z tohoto prodeje získává emitent. Státní dluhopisy se na primárním trhu prodávají hlavně formou aukcí, které organizuje ČNB.

Sekundární trh je trh, kde si investoři dluhopisy přeprodávají mezi sebou. Emitent v takovém obchodu peníze nezískává, mění se jen vlastník. Cena se tu tvoří podle nabídky a poptávky, a proto se může lišit od jmenovité hodnoty. Ne každý dluhopis má funkční sekundární trh; u menších emisí se kupující hledá těžko.

Dluhopisy obchodované na burze a mimo ni

Některé dluhopisy jsou přijaté k obchodování na burze, v Česku na Burze cenných papírů Praha. Takové dluhopisy lze nakoupit nebo prodat přes obchodníka s cennými papíry a jejich cena je veřejně dostupná.

Velká část korporátních dluhopisů se však na burze neobchoduje. Prodávají se přímo emitentem nebo přes zprostředkovatele a koupit je lze často jen v době úpisu. ČNB upozorňuje, že u takových dluhopisů může být těžké nebo nemožné je před splatností prodat za férovou cenu a emitent obecně nemá povinnost je předčasně odkoupit. Obchodovatelnost na burze sama o sobě neříká nic o kvalitě emitenta.

Jak se dluhopisy evidují (zaknihované a listinné)?

Dluhopis může mít dvě podoby:

  • Listinný dluhopis je fyzická listina. Je to cenný papír na řad a seznam jeho vlastníků vede emitent.
  • Zaknihovaný dluhopis existuje jen jako elektronický záznam v evidenci investičních nástrojů.

Zaknihované cenné papíry vydané podle českého práva se vedou v centrální evidenci, kterou spravuje Centrální depozitář cenných papírů (CDCP). Investor k nim obvykle přistupuje přes svou banku nebo obchodníka s cennými papíry, kteří vedou navazující evidenci na účtech vlastníků. Každá emise má přidělený identifikátor ISIN, podle kterého ji lze dohledat. Jakou podobu dluhopis má, uvádějí emisní podmínky.

Čím se liší dluhopis od akcie?

Akcie představuje podíl na firmě – akcionář je spoluvlastníkem, může mít hlasovací práva a podílí se na zisku například formou dividendy, pokud ji firma vyplatí. Dluhopis je naopak dluh: jeho vlastník je věřitelem a má nárok na úrok a splacení jmenovité hodnoty podle emisních podmínek, bez ohledu na to, kolik firma vydělá.

Výnos z dluhopisu je proto obvykle předvídatelnější, ale zpravidla nemůže růst s úspěchem firmy. Riziko ztráty to neodstraňuje: ČNB připomíná, že při problémech emitenta může investor přijít o úroky i o vloženou jistinu. Věřitelé mají v insolvenci obecně přednost před akcionáři, podřízené dluhopisy se však uspokojují až po ostatních věřitelích.

Odkazy a odborné zdroje
  1. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190
  2. ČNB – Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/ochrana-spotrebitele/desatero_investor_korporat_dluhopisy/
  3. Ministerstvo financí – Finanční nástroje (státní dluhopisy) https://mf.gov.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho-dluhu/zakladni-informace/financni-nastroje
  4. Centrální depozitář cenných papírů – Obecné informace o zaknihování https://www.cdcp.cz/emitenti-a-administratori/obecne-informace-o-zaknihovani/

Průvodce má informační a vzdělávací charakter. Není investičním, daňovým ani právním doporučením.