Úvod Články Refinancovací riziko

ČlánekRedakční článek / Dluhopisy

Refinancovací riziko: když emitent nemá na splacení jistiny

Většina firemních dluhopisů v Česku vrací jistinu jednorázově až na konci. Emitent tak musí mít v den splatnosti k dispozici velkou částku najednou, a pokud ji nevydělal, potřebuje nové financování. Rozebíráme, kde refinancovací riziko vzniká, jak ho poznat ve výkazech a co s ním mohou dělat emisní podmínky.

Redakce Dluhopisového Radaru · listopad 2026 · 5 min čtení

Jednorázová splatnost jako zatěžkávací zkouška

Zákon o dluhopisech připouští dva způsoby splacení: buď jednorázově k určitému datu, nebo ve splátkách, jejichž výši stanoví emisní podmínky. U korporátních dluhopisů je běžná první varianta. Po celou dobu platí emitent jen kupóny a celou jistinu vrací až v den splatnosti.

Pro firmu je to pohodlné, protože peníze z emise může léta používat. Pro investora to ale znamená, že rozhodující okamžik přichází až na konci. Pravidelně vyplácené kupóny ještě nedokazují, že emitent bude schopen vrátit celou půjčenou částku.

Refinancovací riziko je riziko, že emitent v době splatnosti nebude mít dost vlastních peněz a nepodaří se mu získat nové financování za přijatelných podmínek, nebo vůbec.

Splácení novou emisí

Splatit starý dluh novým je v podnikovém financování běžné a samo o sobě není znakem potíží. Firmy s dlouhodobými aktivy, například s nemovitostmi nebo výrobními provozy, často neplánují vrátit dluh z hotovosti, ale nahradit ho novým úvěrem nebo emisí. ČNB v roce 2019 v rozhovoru o korporátních dluhopisech uvedla, že takové emitenty je nutné posuzovat individuálně, zejména podle jejich finanční situace.

Problém nastává, když je nová emise jedinou cestou ke splacení. Pak investor ve skutečnosti spoléhá na to, že v budoucnu se najdou další investoři ochotní firmě půjčit. To závisí na okolnostech, které emitent nemá pod kontrolou:

  • Úrokové prostředí. Pokud sazby mezitím vzrostly, bude nový dluh dražší a zatíží hospodaření firmy.
  • Nálada na trhu. Po sérii problémů jiných emitentů mohou být investoři opatrnější a o novou emisi nemusí být zájem.
  • Kondice firmy. Emitent, jemuž se mezitím zhoršily výsledky, získává peníze obtížněji a dráž.

Pokud se firma k refinancování uchýlí za každou cenu, může nabídnout ještě vyšší kupón. Ten ale dále zvyšuje její úrokové náklady a riziko se tím jen odsouvá.

Signály ve finančních výkazech

Výkazy emitenta, tedy rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přehled o peněžních tocích, lze obvykle dohledat ve sbírce listin obchodního rejstříku. Ministerstvo financí ve svém materiálu Scorecard korporátních dluhopisů 2.0 uvádí desatero varovných signálů. Pro refinancovací riziko jsou zvlášť podstatné tyto:

  • Záporné provozní peněžní toky. Firma z běžné činnosti nevytváří hotovost, ze které by mohla dluh splácet.
  • Klesající nebo záporná EBITDA několik let po sobě, tedy slábnoucí provozní ziskovost.
  • Rostoucí zadluženost. Sama o sobě nemusí znamenat nestabilitu, ale vyžaduje vysvětlení.
  • Nedostupné výkazy. Pokud firma výkazy nezveřejňuje, investor nemá z čeho schopnost splácet posoudit.
  • Výrok auditora, který není bez výhrad, zvlášť pokud auditor zpochybňuje předpoklad dalšího trvání společnosti.

Stejný materiál pracuje i s poměrovými ukazateli. Dluh vůči EBITDA naznačuje, kolik let by firmě trvalo splatit dluh z provozního zisku. Úrokové krytí, tedy poměr provozního zisku k nákladovým úrokům, ukazuje, s jakou rezervou firma zvládá platit úroky. Pokud se oba ukazatele zhoršují, prostor pro refinancování se zužuje.

Užitečné je také porovnat výši jistiny splatné v nejbližších letech s hotovostí a krátkodobými aktivy, které má firma k dispozici. Velký nepoměr znamená, že bez nového financování se splacení neobejde.

Když se splatnosti sejdou

Zvláštní pozornost si zaslouží emitenti s více emisemi. Pokud jejich splatnosti připadnou na stejné období, potřebuje firma v krátkém čase sehnat výrazně vyšší částku. Selhání při splácení jedné emise přitom může ohrozit i ostatní, protože se zhorší důvěra investorů i bank.

Při hodnocení se proto vyplatí sestavit si přehled všech dluhů emitenta a jejich splatností, včetně bankovních úvěrů, pokud jsou ve výkazech nebo v prospektu uvedeny. U skupin s dceřinými a účelově založenými společnostmi je dobré dívat se na konsolidované výkazy a na to, kdo za dluh ručí. Účelová společnost obvykle nemá vlastní provoz a splácí jen z toho, co jí poskytne mateřská firma nebo projekt.

Co mohou obsahovat emisní podmínky

Emisní podmínky určují, jaká práva má investor, když se emitentovi nedaří. Na co se podívat:

  • Předčasné splacení na žádost vlastníka. Zákon o dluhopisech umožňuje, aby emisní podmínky stanovily, kdy může vlastník žádat předčasné splacení. Typicky jde o situace, kdy emitent neplní své povinnosti.
  • Předčasné splacení z rozhodnutí emitenta. Emitent může dluhopis splatit dříve jen tehdy, pokud to emisní podmínky připouštějí a stanoví podmínky.
  • Zajištění. Zda je emise zajištěna, čím, a zda zajištění drží agent pro zajištění.
  • Podřízenost. Podřízení věřitelé přicházejí na řadu až po ostatních.
  • Společný zástupce vlastníků, který může jejich práva hájit a sledovat, zda emitent plní emisní podmínky.

Důležitým nástrojem je schůze vlastníků dluhopisů. Emitent ji musí svolat mimo jiné tehdy, když navrhuje změnu emisních podmínek, pro kterou je souhlas schůze potřeba. Při refinancovacích potížích může jít například o návrh na odklad splatnosti. Schůze je usnášeníschopná, pokud se jí účastní vlastníci s více než 30 % jmenovité hodnoty nesplacené části emise. Ke změně emisních podmínek je potřeba souhlas tří čtvrtin hlasů přítomných.

Pokud schůze se změnou zásadní povahy souhlasí, zákon dává vlastníkovi, který hlasoval proti nebo se schůze nezúčastnil, právo požádat o předčasné splacení jmenovité hodnoty včetně poměrného výnosu, nebo o odkup za tržní cenu. Žádost je třeba podat do 30 dnů od zpřístupnění usnesení. Pro investora je proto podstatné sledovat oznámení emitenta a lhůty dodržet.

Co si z toho odnést

Refinancovací riziko nelze z dluhopisů s jednorázovou splatností odstranit, lze ho ale odhadnout. Klíčové otázky zní: z čeho emitent jistinu splatí, jak spolehlivý je tento zdroj a co se stane, když nebude k dispozici. Odpovědi lze hledat ve výkazech, v prospektu a v emisních podmínkách.

ČNB v Desateru připomíná, že při potížích emitenta může investor přijít nejen o kupóny, ale i o vloženou jistinu, a že korporátní dluhopisy nejsou kryty garančním systémem. Rozložení peněz mezi více investic s různými splatnostmi tak zůstává jedním z mála způsobů, jak dopad jednoho selhání omezit.

Tento text má vzdělávací povahu a není investičním doporučením.

Odkazy a odborné zdroje

  1. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech (Zákony pro lidi) https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190
  2. Ministerstvo financí ČR — Scorecard korporátních dluhopisů 2.0 (materiál k veřejné konzultaci) https://mf.gov.cz/assets/cs/media/Konzultace_2020-01-20_CZ-Corporate-Bond-Scorecard-2-0.pdf
  3. Česká národní banka — Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/ochrana-spotrebitele/desatero_investor_korporat_dluhopisy/
  4. Česká národní banka — Korporátní dluhopisy pohledem ČNB https://www.cnb.cz/cs/verejnost/servis-pro-media/autorske-clanky-rozhovory-s-predstaviteli-cnb/Korporatni-dluhopisy-pohledem-CNB

Text je původním redakčním zpracováním pro vzdělávací účely. Nepředstavuje investiční doporučení ani nabídku finančního produktu. Foto: Wilhelm Gunkel / Unsplash (Unsplash License).

Článek má informační a vzdělávací charakter. Není investičním doporučením, nabídkou ani výzvou k nákupu či prodeji dluhopisů.